Terapeutické rodičovství

Terapeutické rodičovství

5 pravidel:

  • Hravost

  • Láska

  • Přijetí

  • Zvědavost

  • Vcítění

  • SLUŽBA PRO OSVOJITELE také v našem regionu

  • Dobrá rodina o.p.s. v současné době doprovází více jak 950 rodin, které poskytují náhradní rodinnou péči v celé České republice.  Službou, kterou nám dnes chcete představit, je PODPORA OSVOJITELSKÝCH RODIN. V čem je tato služba důležitá?

  • Z pohledu zákona je adoptivní rodina stejná jako každá jiná. Z pohledu dětí je to ale úplně jiné. Výchova osvojených neboli adoptovaných dětí má svá specifika. U těchto dětí pracujeme zejména s tím, že jsou to děti, které se mohou dlouhá léta vyrovnávat s traumatem, které způsobila ztráta původních rodičů, často ve velmi raném dětství. Tyto děti reagují na mnoho situací v životě jinak, než jak jsme zvyklí vídat u dětí z běžných rodin. Osvojené děti mají svá traumata často hluboko ukrytá a nedokáží si s nimi sami poradit. Často své bolesti maskují nejrůznějšími způsoby: od zlobení přes nezájem nebo naopak naprostou poslušnost. Trpí nejrůznějšími strachy, úzkostmi, obavami…

  • Jaké problémy řeší adoptivní rodiče nejvíce?

  • Nejčastěji hledají způsob nastavení hranic jak vlastních, tak při výchově dětí. Další velkou kapitolou je jejich vlastní nejistota, kterou jim často zrcadlí okolí. Např. jim radí, jak by to či ono měli řešit, jak by měli být tvrdší, nebo naopak děti litují a všechno jim tolerují. Oba tyto extrémy jsou samozřejmě špatné a osvojitele velmi znejišťují. A velkým tématem je i co říci o historii dítěte ve školce, ve škole, sousedům, v širší rodině.

  • Jak konkrétně můžete rodinám pomoci?

  • Základem je práce s rodiči – osvojiteli. Pomáháme rodinám někdy ještě před příchodem dítěte do rodiny, když řeší komunikaci s úřady, soudem, předchozími pečovateli dítěte. Na poradce se mohou obrátit i příbuzní a blízcí osvojitelů, protože i ti mají často mnoho otázek spojených s tímto druhem péče. Po příchodu dítěte do rodiny pomáháme adoptivním rodičům vcítit se – naladit se na děti, o které pečují, a pochopit jejich reakce.

  • Co pak, když například adoptivní rodiče pochopí, proč dítě zlobí? Jak pokračovat ve výchově dál?

  • Pak je učíme uplatňovat tzv. „terapeutické rodičovství“ – způsob výchovy, který má své zásady.

  • To je nějaký speciální způsob výchovy?

  • Bylo by úžasné, kdyby nebyl. K terapeutickému rodičovství mi řekl můj syn, že by mělo být samozřejmostí ve výchově všech dětí. Měl pravdu. Nicméně u dětí s hlubokým zraněním se bez uplatňování těchto zásad prostě nehnete dál. Dítě, které od počátku mělo nablízku svou matkou a cítilo láskyplný vztah, je naprosto jinak psychicky odolné než dítě, které tento základ nemá. Dítě s traumatem se nedokáže jednoduše vyrovnat s nepohodou svých rodičů, pedagogů, nějakým tím méně empatickým chováním, či nevhodným výchovným přístupem. Takovéto situace mohou adoptované dítě doslova vyděsit. Dalších mnoho dní či měsíců pak to trvá, než zpět získá pocit bezpečí. Citové pouto, které se s dětmi osvojitelé pokouší vytvořit, je velice křehké a jak děti, tak i osvojitelé potřebují mnoho podpory, porozumění a často i odborné pomoci, které jim můžeme zajistit.

  • To, co popisujete, působí, že pečovat a vychovávat dítě v náhradní rodinné péči je velmi náročné.

  • Ano, to máte pravdu. Na náhradní rodiče to klade velmi vysoké nároky a je potřeba mnoho trpělivosti. Proto je všem pěstounským rodinám ze zákona poskytována podpora a pomoc bezplatně. Mají k dispozici jak odbornou terapeutickou pomoc, finanční podporu při zajištění odlehčení, tak i vzdělávání a pravidelné konzultace, kde mohou řešit své každodenní starosti. To bohužel osvojitelé k dispozici běžně nemají a proto je dobré, že i jim můžeme díky podpoře MPSV, nadací a dalších dárců v těchto směrech poskytovat podporu a pomoc prostřednictvím této služby.

  • Jaké máte zkušenosti s využitím vaší služby?              

  • To je různé, některé rodiny zpočátku chtějí schůzky např. každý měsíc, některé jednou za 2-3 měsíce, některé využívají pouze naše kluby nebo vzdělávání. Osvojitelské rodiny rády sdílí, vyměňují si zkušenosti, schází se pak i mimo námi organizované akce a jsou si vzájemně oporou.

  • Co byste vzkázala rodičům, kteří pečují o dítě v náhradní rodinné péči?

  • Aby na sebe byli laskaví, dopřávali si pravidelnou péči o sebe a dovolili si případně včas požádat o pomoc. Prevence se zde více než kde jinde velmi vyplácí. A aby pamatovali, že i průměrně zdatná výchova v rodině, byť náhradní, je pro dítě vždy lepší než ústavní péče. A také poděkování za jejich trpělivost a lásku, kterou dětem poskytují.