"Jak se mohu připravit na plnohodnotný život? " 

toto je odpověď Virginie M. Satirové:

Já jsem já.

"Na celém světě není nikdo, kdo je úplně stejný jako já. Jsou lidé, kteří jsou v mnoha věcech stejní jako já, ale nikdo není ve všem stejný jako já. Proto je všechno, co ode mne pochází, jedinečně mé, já jsem si to zvolila.

 

Všechno moje patří mě: moje tělo a všechno co dělá, moje mysl a všechny myšlenky a nápady, moje oči a  obrazy všeho, co vidí, moje city, ať jsou jakékoliv: hněv, radost, pocit marnosti, láska, zklamání, vzrušení; moje ústa se všemi slovy, která z nich vycházejí, zdvořilá, laskavá nebo hrubá, správná nebo nesprávná; můj hlas, silný nebo tichý, a všechny moje činy, ať směřují k druhým nebo ke mně samé.

 

Mně patří mé fantazie, mé sny, mé naděje a mé strachy.  

Mně patří všechna moje vítězství a úspěchy, všechna moje selhání a chyby.

 

Protože všechno moje patří mně, mohu se sama se sebou důvěrně seznámit. Až se budu dobře znát, mohu se mít ráda a mohu k sobě být v každém ohledu přátelská, a tak umožním celé své bytosti, aby pracovala v mém zájmu. 

 

Vím, že jsou ve mně věci, které mě matou, a jiné které neznám. Pokud se k sobě budu chovat přátelsky a budu se mít ráda, mohu směle a s nadějí hledat řešení těchto neznámých věcí a cesty k lepšímu poznání sebe sama.

 

Ať vypadám a zním jakkoli, ať  říkám a dělám cokoli, a cokoliv v dané chvíli myslím a cítím, jsem to já. Je to autentické a ukazuje to, kde v té chvíli jsem.

 

Když později posuzuji, jak jsem vypadala a zněla, co jsem říkala a dělala, a jak jsem to myslela a cítila, může se ukázat, že něco bylo nevhodné. Mohu to nevyhovující vyřadit a ponechat si to, co se osvědčilo, a na místo toho vyřazeného se naučit něco nového.

 

Vidím, slyším, cítím, myslím, mluvím a konám.

Mám vybavení, abych přežila, abych se sblížila s ostatními, abych chápala smysl a řád světa lidí a věcí kolem sebe. 

Já si patřím, a proto se umím řídit.

Já jsem já a je mi dobře."