"Rozcházíme se", jak to říci dětem?

V únoru slavíme svátek zamilovaných a já mám naopak pocit, že se mnoho vztahů kolem mě rozpadá. Co dělat v situaci, když jde o rodinu s dětmi? Dítě je součástí systému a moc dobře vnímá, když to někde dře. Cítí, že je to ožehavé téma a tak se na to nechce ptát. A pak si dosazuje nejrůznější scénáře, těžko se pak ve škole soustředí, může být podrážděné, smutné apod. Myslím, že je důležité se pokusit věci pojmenovat, adekvátně věku dítěte. Např.: „Asi cítíš, že je doma trochu dusno viď. Musí to být pro tebe těžké, když slyšíš, jak se hádáme …. my se teď s mamkou/s taťkou nějak nemůžeme shodnout. Každý chceme něco jiného, ale hledáme cestu. Záleží nám jeden na druhém a tak nás bolí, že nám to teď spolu nejde…. Ale to asi znáš, když se s kamarádkou hádáš… Ale řešíme to a vyřešíme to. Tebe se to netýká. Ty to neřeš. Ty jsi úplně v pořádku a jsme moc rádi, že tě máme. Vždycky tu pro tebe budeme. Pokud se budeš chtít na cokoli zeptat, zeptej se. Když na to budeme umět odpovědět, tak ti to řekneme.“ Neděsme se dětských slz, mohou být úlevné. Dítě už to nemusí držet v sobě, už se může uvolnit. To je v pořádku. Vaše dítě uvidí, že věci dokážete řešit. Nebude mít tendenci to řešit za vás. A co když ještě nevíme, jak tu celou situaci budeme s partnerem řešit? Tak to přiznejme, že nevíme, jak ten čas hledání cesty bude trvat, že nechceme nic uspěchat a že chceme vše dobře promyslet. Prostě tak jak to je. Je třeba s dětmi promluvit právě v době, kdy se to v rodině aktuálně řeší, aby měly šanci vyjádřit jejich případné obavy a my rodiče na ně mohly reagovat. Dítě často potřebuje slyšet praktické záležitosti (kdo s ním bude chodit na trénink, kde bude bydlet, zda nepřijde stěhováním o kamarádky, co bude se psem apod.) Je třeba, aby se v této situaci pro ně změnilo co nejméně. Co říkáte na střídavou péči? Pokud střídavá, tak ať se střídají u dětí doma rodiče. Dítě může mít pokoj i jinde, ale domov by mělo mít jeden. Také bychom měly dát před dětmi najevo, že za sebou v jejich výchově vzájemně jako rodiče stojíme a ctíme se. Důležité se pravidelně scházet a mluvit o jejich potřebách, problémech, radostech, o situaci ve škole, plánovat prázdniny apod. To je ovšem velmi těžké pokud se lidé rozejdou plni bolesti a zloby. Tak to opět pojmenujme: „Teď se na sebe moc zlobíme a nemůže spolu mluvit. Taťka odešel, abychom se oba mohly uklidnit a v klidu se pak sejít a domlouvat co dál. S vámi to nesouvisí. To je mezi námi.“ Ideální je, počkat až z obou opadnou emoce a pak teprve situaci řešit. V tom může pomoci společná terapie, ve které se situace pojmenuje a z obou partnerů se sebere pocit viny, který si často vzájemně přehazují. To jim dá prostor a energii převzít zodpovědnost za to co bude dál s jejich dětmi. Můžeme se rozejít jako manželé, ale rodiči zůstáváme stále.