"Proč jste na to dítě sám/sama....? :("

Mgr. Jitka Vosátková

Často slýchám z úst maminek, že manžel nepomáhá, že paní si připadá jako služka. Že se manžel nepodílí na výchově…

Když mi ženy telefonují a žádají mě o konzultaci ohledně výchovného poradenství, tak telefonují v 99% právě ženy. A když jim sdělím, že u konzultace je třeba účasti obou rodičů, tak to vyvolává nejistotu, emoce... Často zaznívají odpovědi: „On v to nevěří, on na to není, on už s námi nežije, nevím, jestli bude mít čas z práce…. Nemohla bych přijít nejprve sama?“ To je podobné, jako kdyby vám začalo hořet v domě, a vy jste si řekli, že manžel na hasiče nevěří, tak budu sama lítat s konvičkou a hasit… . Dítě má dva rodiče, a pokud dítěti není dobře, tak jinak než ve spolupráci s oběma , není možné dítěti skutečně pomoct.

Když začne jeden z partnerů omlouvat toho druhého, nebo dávat najevo, že ten druhý by nespolupracoval z různých důvodů… staví se do role toho většího. Dělá tím partnerovi medvědí službu. Bere tím osud rodiny, svého dítěte pouze na svá bedra a pak se nemůže divit, že stále “hoří“.

Ještě nikdy se mi nestalo, když jsem oslovila tatínka nebo maminku, kteří byli popisovaní, že nebudou spolupracovat, že by mi odmítli setkání. Ještě nikdy jsem se nesetkala s jediným rodičem, který by nepřišel, když jsem ho o to požádala. Vždycky na setkání se mnou přišli a zašmodrchaný příběh vtahů v rodině, se začal rozplétat. A co je dobrá zpráva pro vás rodiče, nejvíce se začalo ulevovat dětem. J

Zkuste se podívat na vaše proč? Proč některé záležitosti ohledně vašich dětí řešíte raději s kamarádkou, s vaší matkou a nebo sami s poradcem apod… Proč se zdráháte požádat o spolupráci s poradcem, který bude hovořit spolupracovat s vámi oběma. Partneři – manželi, možná už nejste, ale rodiči zůstáváte po celý život. A to jistou dávku spolupráce stále představuje.

Pokud vás toto téma oslovilo, je to skvělý začátek sebereflexe. Můžeme začít právě tím.

Věřme v to lepší v nás všech, to je cesta.