Rodinné rady

Minule jsme hovořily o rozchodech, ale jak jim předcházet? Vše tu nelze zmínit, a tak alespoň malou inspiraci. Ke všemu co chceme vytvořit, je třeba mít definován jasný záměr, cíl, ke kterému směřujeme postupnými kroky. Vzpomeňme na studium, budování firmy, stavba domu, sport… Pokud si jasně nepojmenujeme, jak má vypadat naše soužití, rodina, výchova, a co proto kdo udělá, bude mít naše cesta nejistý směr i cíl. Čím jasnější zakázka – tím přesnější výsledek.

K tomu mohou hezky posloužit tzv. rodinné rady. Každý týden, např. v jeho polovině, se celá rodina včetně těch nejmenších sejde u stolu, udělá se káva, čaj, sušenky a vezme se kalendář nebo tužka a papír a napíše se vše, co je třeba udělat. Všichni říkají své povinnosti a přání a vše se zapisuje. Pak stejně jako v managementu se rozděluje, kdo si co vezme na starosti a kdy. Stejně tak jako povinnosti je třeba si naplánovat radosti, společně strávené chvíle a jejich obsah. To může být bazén, stolní hra, návštěva zoo, kino cokoliv co všechny potěší. Je důležité, aby naše děti viděly, že se k tomu mohou všichni vyjádřit, že se s nimi počítá v zábavě i v povinnostech, ale i to že každý máme jiný názor a jak se hledá společná cesta. Také zde by měly děti slyšet, že si mamka s taťkou plánují nějaký čas jen pro sebe a že ti dva jsou tu jeden pro druhého a na 1.místě. Pokud to tak neuvidí, tak jim „rodina“ přestane dávat smyls, tak jak jsme toho svědky čím dál tím častěji u mladých žijících singl.

Na začátku je také dobré se vrátit k minulému týdnu a říci si co nás potěšilo a co bychom chtěli např. zopakovat… Chvály není nikdy dost a když se zde opět zopakuje, to, že maminka měla radost, když se vrátila domů a bylo vyluxováno, nebo že to bylo super, když si s námi táta hrál karty, nebo že nás vzal k sobě do dílny, je to obrovská motivace pro další opakování a příval energie pro vzájemný vztah.

Do všeho toho plánování patří i náhodné akce a změny, které se operativně řeší, a to je pak další dovednost, které se děti s námi učí. A to jsou ty podstatné sociální dovednosti pro život, které je ani nejdražší škola nemůže naučit. Protože to je sebe-zkušenost a ta je nenahraditelná.

Obvykle tvrdíme, že rodina je na nejvyšším žebříčku našich hodnot, ale kolik jí dáváme skutečného času je žalostná bilance. Čím více se snažíme jí zajistit prací mimo ní, tím více je ohrožená.