Dobré partnerství je jako dobré podnikání

Když se díváme do dlouhodobě spokojených vztahů, nacházíme zde jednu základní hodnotu. RESPEKT. Tito lidé vnímají tuto hodnotu ve všech rovinách. Respektuji sebe, partnera, děti jejich přátele, své přátele, kolegy, podřízené, nadřízené a další včetně např. paní v trafice.

Máte jednoduchou pomůcku jak toto praktikovat ve vztahu? Ano. Chovat se k partnerovi jako ke kolegovi se kterým mám společný podnik. Pokud budu jako pasivní zaměstnanec, který jen přijde a odsedí si to tam, tak mám velikou naději, že zkrachuji a někdo jiný mě nahradí. Pokud se však chovám zodpovědně, plně přebírám odpovědnost za své výrobky/služby – slova/chování pak jsem zřejmě majitel, kterému na své firmě záleží. Když se firmě – vztahu nedaří, začnu hledat možnosti sám u sebe, jdu se poradit kolegy, pak s odborníky… dokud firma zase nešlape.

Často to vypadá, že to umíme v práci a domů si chodíme ulevit. Myslíme si, tam nám projde všechno, partner má v rámci „lásky“ musí vydržet. To naštěstí nefunguje. Kde si ulevit? Je to stejné jako s potřebou ryze biologickou. :) Občas se to stát může, ale když to bude pořád, tak se vedle nás nedá dýchat, a kdo by s námi v takovém prostředí chtěl být.

Jak začít? Od sebe. Jinak to ani nejde! Stejně jako v práci. Mile se pozdravíme, usmějeme se na sebe, něco pozitivního si řekneme, občas koupíme něco dobrého na zub ke kafíčku…. Zeptáme se, na něco o čem víme, že ten druhý rád povídá. A zároveň v tom všem respektujeme sami sebe. Nejdeme přes své vlastní hranice. Např. Nenabízíme něco co do čeho se nám nechce, neobdivujeme to, co se nám nelíbí, jsme pravdiví ale diskrétní. Hledáme to, na čem se můžeme shodnout. Vyslechneme, neposuzujeme. Podporujeme se. Vyjadřujeme obdiv k úspěchům druhého. Sdílíme s ním radost z toho, co dělá. Ale všeho s mírou, nejsme pečující rodič. Jsme partneři. A hlavně humor (ne však z toho druhého). Pokud si ho dokážeme udělat sami ze sebe, jsem králem/královnou humoru.

Je pravda, že ke kolegovi si nedovolíme říci to co jsme často slýchali v našich rodinách. Ano, věty typu: Jsi stejný jak tvůj otec. Ukliď si svůj stůl. Co to máš na sobě hrozného? Když to neuděláš ...., nebudu se s tebou bavit. Nedávej si už další knedlík, budeš tlustá. Měla by ses uklidnit. Jsi hysterika. Jsi naprosto nemožný. Stydím se za tebe…. a pod. To by bylo rychle po přátelství, po kolegialitě. Ten by s námi vyběhl. Pak si můžeme odpovědět, proč jsme raději v práci nebo s kamarády než doma.

Pokud to všechno pro druhého dělám, ale ten druhý je na mě protivný. Nespolupracuje. To je výsledek vašeho "přijímacího řízení". Více pečujete o druhého než o sebe. Ten člověk se nezměnil ze dne na den. Asi jsme měli pocit, že nikdo lepší nebude, nevnímali jsme předešlé signály a šli do společného soužití s někým, kdo do toho nechce investovat tolik co vy. Problém se sebe-hodnotou máte vy!

Manželství není jen to příjemné. Co když je třeba řešit společné úkoly? Stejně jako v práci. Věcně bez emočních podtextů s respektem!!! Neslibuji to, co nemohu splnit. Otevřeně mluvím o tom, co mohu nabídnout. Když zbude něco, co nikdo nechce, zaujmeme férový rovnocenný postoj. Neberu si roli obětního beránka, ani flákače. Nikdo mi nedělá nic, co mu nedovolím!!!

Takové situace je však třeba s partnerem zažívat ještě před tím, než si s ním pořídím firmu/než se k němu nastěhuji/ než s ním mám dítě. Jak na to v praxi? Takové výběrového řízení, může proběhnout třeba na vodě, na jedné lodi, pod stanem. Taková zkušenost vám řekne víc než rozsáhlý psychologický rozbor. Tady se ukazuje, zda je to férový odpovědný spoluhráč, nebo se jen poveze. Vzpomeňme film „Svatební cesta do Jilí“

Abychom takového respektu byly schopni, musíme začít u sebe. Pokud se vnímáme, respektujeme své potřeby, ale i limity – hranice a respektujeme je, jsme schopni stejně tak přistupovat ke druhým. Pokud sami se sebou bojujeme, sami sebe předbíháme, nerespektujeme co naše tělo a duše potřebuje, a ani nemoc nás nezastaví, pak nemáme co našim blízkým nabídnout. Pokud se mi nedaří, je třeba se podívat do sebe. Mé vztahy jsou jen zrcadlem mých vnitřních rozhovorů. Všechno kolem nás jsou jen kulisy našeho divadla, a my jsme režiséři. Nikdo jiný. :) Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.

Pokud se ve vztahu nedaří a máte spolu děti, zainvestujte min. do roční terapie. Náklady na ní činí zhruba nárůst nákladů po rozvodu cca za 2 měsíce. :)